Cesta na Slovensko do Oravice proběhla bez problémů. Na parkovišti u termálních bazénů vystupujeme a před námi v ranním slunci září sněhem pocukrovaná „Osobita“ (1687m.n.m.).Tady nám začíná turistická značka na nejvyšší vrchol „Skorušínských vrchů“. Mírným stoupáním po zasněžených loukách jdeme do zalesněné části trasy, která vede až na vrchol Skorušinu (1314 m.n.m.).
Na tomto poutním místě je zhotoven dřevěný kříž, odpočívadla a kovová rozhledna, ze které je vidět velkou část Oravy, Západních Tater a za pěkného počasí až na Chočské vrchy. Ze zasněženého vrcholu se cesta pomalu svažuje a sněhu rychle ubývá a pak už máme pěkné podzimní počasí až do vesničky Habovka, kde nás čeká autobus a odjezd do Zuberce.
Ubytování v dřevěných a teplých chatkách výborné. Také večeře a snídaně ve vedlejším hotelu Tatrawest bylo vynikající. V neděli ráno jedeme přes Oravici, kde několik skupinek vystupuje a volí si vlastní trasu, např. Jurňovou dolinu. Ostatní jedou až na polskou hranici do Suché Hory. Vystupujeme a vidíme několik dětí v goralských krojích na cestě do kostela. Značka nás vede po loukách bez sněhu asi 5 km po hranici s Polskem. Místy jsou vidět zasněžené vršky Polských Tater, Giewont, Svinica, hřeben Červených vrchů. Pak už vede cesta jenom lesem a asi po 2km odbočujeme z hranice k Oravici. Tady vidíme strašně zničené prostředí od lesních traktorů. To je nejhorší zážitek. Jdeme dál a většina si ještě vystoupila na Maguru (1232 m.n.m.). Pak už klesáme do Oravice a cestou spatříme jelena. Někteří si užili termální bazén, kde byli ve většině Poláci, jiní si prohlédli stánky se suvenýry a občerstvením. Cigánský guláš uvařený v kotli na otevřeném ohni byl vynikající jak chutí tak množstvím. Se zájezdem byla spokojenost. Mohlo nás být víc. Snad příště.
Ahoj Arnošt Bůžek
