2009 – Kremnické vrchy

Když se v prosinci 2008 určoval termín a místo pro ukončení pěší turistické sezóny 2009, nikoho ani ve snu nenapadlo, že tato akce proběhne v nefalšovaných zimních podmínkách. Již den před odjezdem jsme si ověřili, že nejenom vrcholky Kremnických vrchů jsou pokryty vysokou sněhovou pokrývkou. Přesto v sobotu ráno všech 28 přihlášených turistů nasedlo do autobusu a vyrazili jsme směrem Kremnica.

V autobuse bylo dohodnuto zrušit původně uvažovanou sobotní trasu a operativně byla stanovena náhradní varianta. Vystoupili jsme v osadě Kremnické Baně a vyrazili jsme ke Zlatému středu Evropy – takto je místními i na mapách označeno upravené místo u kláštera Kapucínov. Od hlavní silnice je vzdálené 1,5 km.

Cestou tam i zpět jsme si vyzkoušeli chůzi ve sněhu. Tato zkušenost se nám po oba dva dny velmi hodila. Z Kremnické Baně jsme pak ve skupinkách podle sil, zájmu i nálady vyrazili po místních naučných stezkách i podle intuice do 5km vzdálené Kremnice. Někteří šli pohodlnější cestou (méně sněhu a pevná cesta) co nejrychleji do Kremnice – ono totiž stále více či méně padal mokrý sníh. Jiní se drželi vyšších nadmořských výšek a lesních partii a do cílového města dorazili přes vrchol Kalvárie. Na vrcholu Kalvárie posvačili na nedávno vybudované vyhlídce. Mělo to však dvě vady – stále něco mokrého padalo a pro nízké mraky nebylo moc daleko vidět. Ale město jsme viděli jako na dlani. Odpoledne jsme se individuálně seznamovali s určitě hezkým historickým městem. Někteří se dokonce pokusili při návštěvě muzeálního dolu na zlato nějaké získat – před ostatními tvrdili, že nic nenašli.

Druhý den bylo stále velmi zataženo, ale alespoň nepršelo ani nechumelilo. Proto byl ponechán původní program – cesta autobusem k obci Nevolné a pak cestou necestou (ale turisticky značenou) v čerstvě napadaném sněhu přes Kremnický štít 1 008 m.n.m. do Kremnice. Tuto více než 4 hodinovou v daných podmínkách opravdu náročnou turu zdolalo 8 statečných mužů i žen. 14 turistů zvolilo kratší, asi 2 hodinovou variantu. Společně s 8 statečnými stoupají kolem hezkého Ihnáčského potoka 2km vzhůru v hezkých kamenných i porostových kulisách, včetně úzké tiesňavy. Potom se 14 méně zdatných vracelo zpět k autobusu v Nevolném po značené, ale neprošlapané cestě.

Ona ta cesta byla vlastně z velké části trochu prošlapaná. Po prvém podezření jsme se podle stop vzájemně ubezpečili, že ji před námi prošlapal medvěd. Všichni jsme medvědí stopu viděli poprvé. Nikdo to nepřiznal, ale asi každý si přál a součastně se obával, aby toho medvěda v bezpečné vzdálenosti spatřil. Při příchodu k vesnici nás místní bača uklidnil. Nebyl tam jeden medvěd, je jich tam prý 6 – 2 dospělí, 4 mladí. Ale i bez toho nečekaného zážitku stály obě trasy za to. Hezká příroda, hezké kamenné partie, s rostoucí nadmořskou výškou rostoucí výška sněhu, pochodování zpestřováno množstvím polámaných či alespoň velmi ohnutých stromů a keřů. To vše určitě zanechalo nezapomenutelné vzpomínky. U hotelu Větrník v Kremnici jsme se pak postupně všichni sešli. V 15:15 jsme nasedli do autobusu a po nezbytném společném fotu u poutače „Zlatého středu Evropy“ jsme vyrazili zpět na Rychaltický krmáš. Ten jsme již moc nestihli, ale původní záměr akce byl naplněn. Až na koupaní v Kremnických lázních. Ty kremnické již byly mimo provoz a na ostatní místa nebylo dost času ani zájemců. Kremnické vrcholy se nám zalíbily a řada účastníků vyslovila přání se do těchto míst ještě jednou podívat – bez sněhu a na více dnů.

Jan Machálek

 

Napsat komentář