Zájezd rodičů a dětí byl jedinou akcí Klubu Českých turistů na Hukvaldech, jehož dlouholetá tradice a termín se kvůli epidemiologickým restrikcím nemusely zatím zrušit. Z důvodů těžko předvídatelného vývoje vládních omezení či opatření jsme raději zvolili opět výlet v našem okolí. Výlet s názvem: ,,Hukvaldská tajemství“ se konal 5. června 2021. Při společném startu v 9:00 na koupališti jsme se ujistili, že počet by opět vyšel na obvyklé dva autobusy a určitě k tomu přispělo krásné letní počasí. Vyrazili jsme směr Hukvaldy – Podlesí, k jeskyni pod vrcholem Kožná. Zde Martin Raška přečetl první část pověsti, kterou najdete pod článkem, a při dalších zastaveních přidával další epizodky. Z jeskyně pod Kožnou jsme šli tzv. Loveckým chodníčkem směrem na Zadní Babí Horu, tak abychom mohli jít okolo Zakletého žabáka, přírodní výtvor vtipně a vkusně dotvořen lidskou rukou. Lidskou rukou byla i vytvořena mohyla, nacházející se na hřebenu u Zadní Babí hory. U precizně uložené homole z kamení, lze nemístní turisty snadno fabulovat o jejím stáří i smyslu, třeba: že má původ ještě v pohanských dobách, nebo jde o hroby švédských vojáků oblehajících hrad, i verzi, že si tady v době kolonizace chatoviště (70. léta 20 století) sbíral půl roků kameny chatař na obložení základů budované chaty, než mu manželka utekla s chatařem, který měl již postaveno a mohl trávit čas s kytarou na koupališti a mnohé další, přitom je jí sotva pět let a mohla by se klidně jmenovat, Důchodu navzdory. Od mohyly jsme sestupovali přes Kornetův lom, kolem kapličky, přes potok ke kříži. U kříže nad hnojištěm, v cíli našeho výletu převedl, po nezbytném opékaném párku a kofole, scénku, kde bylo jasné i těm nejmenším, že stojí na místě, kde se stal hrdelní zločin. Nebylo to prvoplánové, ale za žabákem, mohylou i scénkou stojí jediný člověk pan Miroslav Červenka. Protože to byl výlet především pro děti, bylo pro ně připraveno spousta her: střelba ze vzduchovky, hádanky o lese a přírodě i dovednostní soutěže.

Za KČT Hukvaldy Petr Axmann

Pověst o zbojníku Jaromírovi (napsala Michaela Hrčková, KČT Hukvaldy; jedná se o příběh smyšlený, vytvořený pro účely zatraktivnění trasy dětem i dospělým)

Jedna zdejší pověst praví, že na nedalekém hradě hukvaldském byl kdysi vězněn slavný zbojník Ondráš. Tomu se jednoho dne podařilo utéct hlubokou studnou, jediným hradním vodním zdrojem, jenž údajně ústí u řeky Ondřejnice. Už ale není tolik známo, že spolu s Ondrášem byl v hradní hladomorně připoután také zbojník Jaromír, který se před zbojnictvím původně živil jako kameník a sochař. Jaromírovi a Ondrášovi se v osudný den podařilo lstí vyvléknout z okovů, vypáčit v noci mříže své cely a hlubokou studnou sešplhat až k řece Ondřejnici. Aby pro ně bylo snazší putování a skrývání se před spravedlností, dohodli se, že se u kozlovického splavu rozejdou. Zbojník Ondráš pak zamířil směrem ke Kozlovicím a odtud dál do Beskyd na Radhošť. Jarek si řekl, že se nejdříve zkusí ukrýt na Palkovických hůrkách a až poplach odezní, pokusí se také přes Ondřejník a Smrk přeběhnout dál až do Slezských Beskyd. První večer si našel úkryt právě v této jeskyni pod vrcholem Kožné. A protože se mu místo zalíbilo, řekl si, že se zde zkusí na pár dní ukrýt. Co ale čert nechtěl, v okolí se začaly objevovat hlídky hradní stráže, protože oba zbojníky stále hledali. Jeho jeskyně byla tehdy poměrně dobře ukrytá, ale pro jistotu si zapálil louč a pokusil se prolézt ještě hlouběji do jejího nitra. Tam našel dutinu, ve které seděl velký žabák. Pozdravil Jaromíra lidským hlasem a řekl mu, že už tu na něj dlouho čeká. Že měl kdysi také lidskou podobu, ale zálibou v různých čarodějných praktikách se sám zaklel do tohoto zvířete a čeká, až jej někdo vysvobodí. A že pokud se Jaromírovi podaří splnit dva úkoly, které pro něj má, pomůže mu se rychleji dostat až tam, kam měl původně namířeno, tedy až do Slezských Beskyd. Žabák vládl kouzelnou mocí, sám ze své podoby se bohužel vyprostit nedokázal, byl také trochu domýšlivý a myslel si, že se jednou stane pánem hukvaldského hradu. Protože byl Jaromír původem kameník a sochař, dal mu jako první úkol vytesat jeho žabí podobiznu při úpatí Babí hory tak, aby socha viděla až na svůj budoucí příbytek – hukvaldský hrad. Pozorní lidé si ale jistě povšimnou, že na hrad odsud není vidět! To proto, že buky, které zde dnes dorostly do závratných výšin, v té době byly ještě malými semenáčky! Tak dlouho zde již žabáček čeká na splnění svého velkého snu. Korunka, kterou má na hlavě, má symbolizovat jeho budoucí šlechtický původ. Až nadejde ten správný čas a nějaký dobrý člověk s dobrým srdcem a s dobrými úmysly se objeví v ústí jeskyně, žabák vyskočí ze své dutiny, splní si svůj velký sen a tomuto člověku a celému zdejšímu kraji dopřeje bohatství a blahobyt. Druhým Jaromírovým úkolem, který dostal od jeskynního žabáka, bylo postavit mu pohřební mohylu, do které ho po jeho smrti uloží jeho udatní rytíři a poddaní. Mohyla nemusela být nijak honosná, ani bohatě zdobená, stačilo, aby se do ní vešel dospělý člověk. Že to nebyl úkol moc lehký by vám mohl Jaromír dosvědčit sám, protože musel nosit kameny až z tzv. Kornetova kamenolomu, který společně později navštívíme také. Jak vidíte, zbojníku Jaromírovi se i tento úkol podařilo splnit. Co ale bylo dál? Jak jeskynní žabák pod Kožnou slíbil, Jaromír po velké námaze při nošení kamenů večer usnul a ráno se probudil až pod Velkou Čantoryjí. Samozřejmě byl velmi překvapen. Z vrcholu hory poslal milému žabákovi pozdrav a řekl si, že tady už jej snad nikdo hledat nebude. Později se dozvěděl, jak jeho přítel Ondráš zemřel zákeřnou zradou jejich společného přítele a řekl si, že mu celé to zbojnictví nestojí za to, a že mnohem raději než věčné utíkání ho baví práce s kamenem. Co se ale stalo s milým žabákem? To už nikdo neví. Možná stále čeká v jeskyni na to, až konečně nadejde čas a on se bude moci ujmout vlády na svém vysněném hradě na protejším kopci. A stále čeká na toho správného člověka s dobrým srdcem a úmysly. Kdo ví? Léta rytířů a poddaných již dávno minula, ale nikde není psáno, že se ještě nevrátí a že dobří lidé už nejsou. Do té doby bude sám sebou zakletý žabák čekat ve své jeskyni, jeho podobizna pod Babí horou bude nadále pohledem směřovat k hradu, dokud ji neponičí zub času a kamenná mohyla? Ta tu bude tajemně stát, dokud se sama nezhroutí.