Ve dnech 23.-27. června 2021 se uskutečnil cyklozájezd KČT Hukvaldy do Českého lesa. Původně jsem se na tento zájezd přihlásil s přítelkyní s tím, že v tamních krajích proženeme svá elektrokola, ale bohužel nakonec jet nemohla, a tak jsem na poslední chvíli oslovil dlouholetého kamaráda Honzu Valouška, jestli by si nechtěl udělat se mnou krásný prodloužený víkend na kolech. Nebyl proti, ale „necháš doma elektriku a pojedeme na gravelech“ (silnička uzpůsobena jízdě v terénu, čili v podstatě cyklokrosové kolo). Rozkaz zněl jasně, takže jsem na západ naší republiky vyrazil v elasťákách a s beranama.

Odjezd autobusu byl ve čtvrtek 23.6. v klasických 5 hodin ráno směr Olomouc, Hradec Králové s cílem ve vesničce Pleštice, odkud jsme se již vydali po ose cestou necestou do kempu Karolína na trasu dlouhou cca 50km. Úvodní kilometry vedly cyklostezkou v blízkosti vodní nádrže Hracholusky a já byl v euforii, jak to kolo na tenkých pneumatikách fičí skoro samo. První zastávkou byl krásný rekonstruovaný železniční Pňovanský most vedoucí ve 30m nad hladinou zmíněné nádrže.

Následoval průjezd kolem hornického skanzenu na náměstí města Stříbro, kde jsme si dopřáli první občerstvovací stanici. Cesta se dále táhla různě kolem břehů řeky Mže a následoval nejobtížnější úsek na červené turistické trase, kde bylo místy nutné sesednout z kola, a sejít či tlačit do kopce, a kde „elektrikářům“ nebylo co závidět, především váha jejich kol.

Do kempu jsme dorazili až ve večerních hodinách, za což jsme dostali pokárání od tamního morouse majitele kempu za pozdní příjezd. Ani nám nechtěl načepovat, dokud jsme se neubytovali (my žízniví), ale pivko z blízkého pivovaru Chodovar jsme nakonec dostali a krabičková strava z nedaleké restaurace nám taky neutekla, takže nakonec vše na pohodu. Ubytování v chatkách (my s číslem 22) bylo lehce punkové, ale na takových akcích se s tím počítá. Hlavně že ve sprchách tekla teplá voda…

Druhý den byla naplánovaná trasa přes Křinov, Michalovy hory a Vlkovice do Mariánských Lázní, kde nás čekalo přírodní překvapení, které by nás ani ve snu nenapadlo, že je vůbec možné. Po příjezdu jsme se projeli lázeňskou kolonádou, dali si nejdražší Plzeň, co jsem kdy měl (120Kč), oběd (už v jiné restauraci) a poté vyjeli na rozhlednu Panorama – Hamelika. Vylezli jsme nahoru, kochali krásnými výhledy a v dálce zpozorovali kumulaci černých mraků, které se blížily k nám. Do 20 minut se setmělo a spustilo se krupobití, které jsem ještě nezažil. Trvalo si půl hodiny a my ho přečkali schovaní ve věži rozhledny.

Dolů jsme pak sjížděli bílou krajinou a koryty tekoucí vody a krup. Když jsme sjeli zpět do centra Mariánských lázní, nestačili jsme se divit, jak se to tam za tu hodinu, co jsme byli na rozhledně, změnilo. Většina venkovního posezení u restaurací, které provozovatelé stihli schovat, bylo schováno a na zemi byla místy až 20cm vysoká vrstva krup velikosti až 3cm! Neuvidíš, neuvěříš….. (stalo se to ve stejný den, kdy bylo na jihu Moravy tornádo). Jedeme dál. Z Mariánských lázní jsme vyrazili přes Hamrlíky k Panské rozhledně, která měří úctyhodných 55m a po zdolání 207 schodů nabízí výhledy na Slavkovský a Český les, Mariánské Lázně nebo Lázně Kynžvart.

Po návštěvě rozhledny jsme již nabrali směr zpět do kempu přes Chodovou Planou, kde nás čekala třešnička na dortu dnešního dne a to návštěva rodinného pivovaru Chodovar, který má ve znaku netradičně psa. Ten se jmenuje Albi a s pivovarem ho váže pověst, že v blízkosti chodovského hrádku nalezl studánku s vydatným pramenem vody, ze které se vaří zdejší pivo dodnes. Výborné jídlo, ještě lepší různé druhy piva, prostě zakončení dne jak má být, tedy ještě několik km do kempu….

Na třetí den nebyla nijak příznivá předpověď počasí, a tak se většina rozhodla pro pěší výlet do města Tachov, kam nás dovezl autobus a my vyrazili na nedalekou rozhlednu Vysoká, dále kolem husitského památníku Na vysoké, odkazující na bitvu u Tachova, na zříceninu zámku, bývalého kláštera a jízdárny Světce. Po návratu do Tachova jsme marně hledali restauraci, kde bychom se mohli dobře najíst, a tak jsme nakonec museli vzít za vděk vietnamským hladovým oknem a vzít si něco k snědku do ruky.

Čtvrtý den doznal změn a většina účastníků vyrazila na rozhlednu Havran, které se nachází v nejzápadnější části Českého lesa, v blízkosti německé hranice. Jedná se o bývalou vojenskou věž, která byla postavena za účelem „radiotechnického průzkumu“, tedy spíš šmírování západoevropských  imperalistů v 70. letech 20. století. Součásti rozhledny byla expozice informačních panelů odkazujících na dobu železné opony a přísné střežení našich socialistických hranic.

Nedaleko byl také památník v podobě části zachovalého oplocení Československa. Pokračovali jsme přes přírodní památku Šelmberk, dále kolem česko-německé hranice, cestou nahoru dolů se táhnoucími cesty přes lesy a louky až jsme se již hladoví obávali, že nenajdeme žádnou civilizaci, kde by jsme mohli zahnat hlad a žízeň. Naštěstí se nám pak objevila oáza jménem Milíře a v ní hospůdka, kde již seděli naši a pochvalovali zdejší pizzu, byť z polotovaru, protože nic jiného tu k jídlu nebylo.

A jo, musím uznat, že byla dobrá stejně jako nápad ostatních, že cestou zpátky do kempu se opět zastavíme do pivovaru Chodovar. Zpět do kempu jsme se vrátili až kolem osmé, a aby toho nebylo málo, vymyslel Honza ještě malý výlet do nedalekého zatopeného lomu Pavlovice, a tak jsme tento den završili s najetými 120km, asi nejvíc, co jsem kdy za den ujel.

Pátý den nás čekalo sluníčko a pohodový 36km dlouhý přejezd do Kladrub, kde nás čekal autobus a nakládka. Začátek trasy vedl kolem lomu v Pavlovicích (říkám si, proč jsme tam museli jet včera večer), dále Damnov, Malovický vrch, Výrovský rybník, Petrův mlýn a cíl včetně oběda jsme měli v Kladrubském klášteře. Tato kulturní památka, jejíž minulost sahá až do roku 1115, kdy ji založil Vladislav I. a jež počátkem 14. století patřila k největším komunitám benediktinů, prochází aktuálně rekonstrukcí.

Po dobrém obědě a venkovní prohlídce kláštera jsme se na půl druhé všichni sjeli k autobusu, kde se tradičně narazila bečka a začali jsme nakládat kola. Před třetí hodinou jsme plní zážitku a poznání vyrazili domů do našich malebných Hukvald, kde je nám přece jen nejlépe! Takže sláva nazdar výletu, někdy před desátou jsme ve zdraví dojeli domů.

Za KČT Hukvaldy spokojený účastník zájezdu Aleš Drlík