23.-27.6.2010 – 1. den. Ve středu, 23. června, vyrážíme brzy ráno směr Krušné hory. Po docela únavné a dlouhé cestě přijíždíme kolem druhé hodiny do obce Bořislav. Část z nás vykládáme kola a míříme do slušného stoupáku po žluté značce směr Milešovka. Další část cyklistů míří autobusem do Bíliny a odtud na kolech do Chomutova.
Milešovku (837 m – nejvyšší hora Českého středohoří – národní přírodní rezervace s vyhlídkovou věží) máme stále před sebou, ale tam nemíříme – objíždíme horu ze západu po zelené značce a narážíme na červenou značku, která nás vede do přírodní rezervace Březina (620 m). Bývalý vojenský prostor s nejvýše položeným rybníkem v Českém středohoří (Vojenský rybník) a ojedinělým rašeliništěm. Je tady opravdu co vidět – málo navštěvovaná krajina. Lesy a zase lesy, krásně upravená cyklostezka nás vede přes Štěpánov, Skalici, Dřevce do Červeného Újezdu. Odtud již jenom klesáme do Mostecké hnědouhelné pánve, kterou máme na dohled. Měrunice, Kozly, Bečov – projíždíme cikánským ghettem a míjíme tepelnou elektrárnu Počerady. Tady už z přírody moc nezbylo – soustředíme se tedy na Krušné hory před námi. Projíždíme obcí Havraň, míjíme hospůdky U Kůči a U Červenky a sjíždíme do Chomutova kolem Kamencového jezera, kde máme ubytování.
2. den
Vyrážíme z Chomutova po skupinkách na Bezručovo údolí přes vodní nádrž na pitnou vodu Křimov, do městečka Hora Svatého Šebestiána. Zastavujeme na náměstíčku – někteří odcházejí na oběd, jiní na pivo. Některé zaujaly i stánky u hlavní cesty, kde se nabízely doslova „kýče“. Naše kola nabírají směr Polské rašeliniště a dále k hraničnímu přechodu Reisigmuhle – sledujeme modrou hor. Značku, která nás vede k Novodomskému rašeliništi. Tato národní přírodní rezervace (230 ha) se skládá ze dvou rašelinišť vrchovištního typu: Načetínského a Jezerního. Míjíme Nový a Starý rybník a přijíždíme do obce Kalek. Pokračujeme po Krušnohorské lyžařské magistrále přes Vodárenský rybník, vrchol Strážce k Telčskému potoku přes Malý Háj, kde na chvíli zůstáváme stát u pomníku obětem války (1945) a dorážíme k Hoře Svaté Kateřiny. Vyjíždíme pekelný kopec a pešky míříme na rozhlednu, odkud jsou krásné výhledy do Německa. Dále pokračujeme přes Dřevařský rybník, Liščí vrch, Lesnou do Svahové a odtud dále sjezdem do Boliboře, přes Jirkov a do Chomutova.
3. den
Horko a zase horko – na kola prostě ideální počasí. Vyjeli jsme autobusem do městečka Krupka, kde většina z nás využila lanovku k tomu, aby se vyvezli na Komáří hůrku. Jen malá skupinka se vydala podle původního plánu : a to na Chlumec, kde jsme navštívili Ruský, Pruský a Rakouský pomník. Tyto pomníky byly vystavěny k památné bitvě roku 1813. Od pomníků vyrážíme do hor – táhlé stoupání nás přivádí do lyžařského střediska Zadní Telnice – Adolfov. Přes léto tady zdech pes a to samé platí i o obci Habartice a Fojtovice. Ožívá to tady v zimě – plno sjezdovek a běžkařských tras. Snad jen krásné výhledy a pohraniční cesty jako dělané pro kola jsou odměnou za tuto až smutnou hraniční oblast. Dorážíme do městečka Cínovec – kdysi významného hraničního přechodu – dnes tady stojí jenom opuštěné budovy na hranici. Vše nám vynahrazuje krásná cyklostezka vedoucí kolem golfového hřiště a dále pokračuje mírným klesáním až k dalšímu lyžařskému středisku Bouřňák. Odtud se dáváme prudkým sjezdem / asi 8 km / do obce Hrob a dále míříme do Oseka. Někteří ještě navštěvují zříceninu Rýzmburk – jednu z nejrozsáhlejších hradních zřícenin v Čechách. Tady čekáme u autobusu a při trochu nepitném pivu na ostatní a míříme k Chomutovu.
4. den
Autobusem jsme přejeli z Chomutova do obce Vysoká Jedle, odkud jsme sjeli kolem diagnostického ústavu k zřícenině Hasištejn. Hezky zachovalý a spravený hrad s pamětní deskou věnovanou J.W.Goethemu s výhledem na elektrárnu Prunéřov. Po modré turistické značce prudkým klesáním jsme Dále pokračovali kolem Prunéřovského potoka přes rezervaci Kokrháč a dále do obce Volyně. Neustále stoupáme k Podmileské výšině, kde se nám naskýtá pohled na 28 nově postavených větrných Sloupů pro výrobu elektřiny. Vydáváme se přes Lysou Horu / jen 875 m.n.m. / krásnou asfaltkou a sjíždíme do městečka Výsluní / dnes spíše dědinky / , kde se kdysi dolovalo stříbro, měď, cín a olovo. Směřujeme po žluté k žel. stanici Výsluní – projíždíme březovým hájkem a na rozcestí se dáváme na červenou značku a míříme k Nové Vsi / s několika smírčími kříži / a dále k Hoře Svatého Šebestiána. Odtud stále jedeme po červené – míjíme bývalý viadukt staré žel. tratě mezi Křimovem a německým Marienbergem a sjíždíme kolem potoka Chomutovka. Nacházíme se v Bezdušově údolí – jedno z nelkrásnějších údolí v Krušných Horách. Míjíme Dieterovu štolu širokou až 1,2 m a dlouhou 1200m. Je to pozoruhodné technické dílo. Odtud odbočujeme na modrou značku, která nás vede táhlým stoupáním k vodní nádrži Kamenička – přehrada na pitnou vodu vybudovaná v letech 1899 – 1904. Hráz vysoká 31 m, dlouhá 153 m. Celé dno přehrady je vydlážděno a přehrada je vyhlášena technickou památkou.Děláme jedno z posledních foto dneška a míříme zase zpátky do Bezručova údolí, kde projíždíme kolem Třetího a Druhého mlýna / bývalé rekreační středisko / a zastavujeme až u Prvního mlýna, kde chvíli posedíme a pak se vydáváme dále k Chomutovu. Dnes jsme najeli asi 55 km.
5. den
Jedna skupina vyráží na kolech z Chomutova přes Údlice, Škrle, Postoloprty do Loun, kde je vyzvedává autobus a míří za druhou skupinou, která tento den věnovala pěší turistice. Autobusem jsme se nechali dovést do městečka Třebenice a odtud míříme k významného vrcholu Košťál se zříceninou Košťálov, která se vypíná na skalnatém čedičovém suku / 481 m.n.m. /. Využili jsme opět autobus, který nás dovezl do obce Klapý. Vyrážíme po žluté znařce ke zřícenině Hamburk. Téměř holý čedičový vrchol / 418 m.n.m. / stojí zřícenina hradu Hamburk / postaven asi v roce 1300 a od roku 1606 pustý / s dominantou dvou věží, zdaleka viditelnými. Z vrcholové Černé věže jsou krásné výhledy do Českého Středohoří. Všichni se setkáváme v městečku Libochovice a odtud vyrážíme k domovu.
Závěrem
Ubytování máme zajištěno v autokempu Kamencové jezero v Chomutově ve čtyřlůžkových chatkách se soc. vybavením a s kuchyňkou za velmi slušnou cenu. Krušné Hory celkově : pro cyklistiku doslova ideální terén s bohatým výběrem historických památek a přírodních zajímavostí. Turisticky málo navštěvované hory , což je určitě na škodu – všem doporučuji. Snad jediným kazem na této akci byla ztráta foťáku, mobilu a dokladů od Jirky Str. Na příští rok zvažujeme, že Krušné Hory zopakujeme, ale ze strany od Karlových Varů.
{joomplucat:57 limit=9|columns=3|ordering=random}