V srpnu jsme na pár dní pod hlavičkou KČT Hukvaldy navštívili rumunskou oblast Banát. Zájezd byl směřován především k tomu, abychom poznali naše krajany v českých vesnicích, poznali jejich zvyky, řeč, tradice a celkově žití v těchto pohorských českých vesnicích v Rumunsku.
Přínos pro naše turisty byl zcela evidentní – navštívili jsme rázovité, v evropském měřítku naprosto jedinečné prostředí u nás již většinou zaniklého českého venkovského živlu, okořeněného vlivem kultur okolních národů ( rumunský, srbský aj. ), které zde žijí v pozoruhodné symbióze. České vesnice jsou navíc zasazeny v nádherném, pro nás exotickém, divokém a dobře zachovalém přírodním prostředí s možností toulek po horských pastvinách a hlubokých bukových lesů.
Abychom se alespoň na chvíli sžili s obyvateli těchto českých vesnic, byli jsme ubytováni přímo v banátských rodinách. Po této zkušenosti si obyvatelé českých vesnic v rumunském Banátu plně zaslouží náš respekt a úctu. Živí se vesměs tvrdou manuální prací – ať už prací v zemědělství nebo v tradiční řemeslné výrobě ( kováři, sedláři, nůšaři, švadleny, košíkáři či zedníci ). Políčka poblíž vesnic jsou až na malé vyjímky obhospodařována převážně za pomoci koňských a kravských potahů, případně jen ručně motykami. Vše, co si vesničané vypěstují, využijí pro vlastní potřebu. Obilí dokonce ručně melou v přilehlých vodních mlýncích – ročně jedna rodina namele až 1500 kg mouky. Za zmínku stojí i skutečnost, že v těchto vesnicích mají elektřinu od roku 1990. Platí zde doslova a do písmene : Až zima ukáže, jakým hospodářem jsi byl přes léto a jak ses připravil na zimu.
A samotnou kapitolou v Banátu je české školství. V malých školách se vyučuje mimo rumunštiny i český jazyk. I proto se tady člověk domluví česky bez nějakého omezení. Sami obyvatelé vesnic mluví spolu výhradně česky ( staročeštinou ), rumunsky jen v případě kdy navštěvují úřady ve městech. Abychom i my ( účastníci zájezdu ) přispěli nějakým skutkem pro snazší výuku v těchto školách, vybavili jsme zdarma školní učebny v Gerniku a Bígru 6-ti zánovními počítači, 6-ti monitory, 2 diaprojektory, 1 tiskárnou, několika tonery, balíky papírů do tiskáren, výukové programy a také několika balíky lékařského materiálu – léky, obvazový materiál, vitamíny atd. Tímto bych chtěl poděkovat všem, kteří se na této akci podíleli – vybavení školních učeben českých škol v Banátu, ať už darováním starších monitorů, počítačů či finanční částkou na zakoupení spotřebního materiálu a léků.
Nevýhodná podhorská poloha, značná odlehlost od městských center, hlavních komunikací i od sebe navzájem, obtížně dosažitelná lékařská péče – to je jen několik společných jmenovatelů všech šesti původních českých vesnic na jihu rumunského Banátu. Není proto divu a je vlastně docela přirozené, že počet obyvatel zde neustále klesá, ať už následkem vystěhovatelství do České republiky či přesidlováním do okolních rumunských měst. Češi v rumunském Banátu si sami budou hledat ty nejlepší cesty pro sebe a své děti. Doufejme jen, že se jim podaří zachovat podstatnou část z toho, co jejich předkové v horách nad Dunajem během dvou staletí vytvořili.