aneb, vyhoď si svého Poláka od stolu, pokud se chceš najíst. Fotografie si prohlédněte zde:
Polské Bieščady hraničí na jihu se slovenskými vrchy a navazujícími částmi na Ukrajině, tedy v nejjihovýchodnějším cípu Polska. Bieščady leží na území vojvodství krosnienskieho a jsou zahrnovány do tzv. Východních Beskyd.

Pro Bieščady, podobně jako pro Poloniny na Ukrajině, jsou typické vrcholové a hřebenové louky ve výškách od asi 1100 metrů nad mořem.
Pro náš další vícedenní zájezd do hor jsme vybrali právě tuto lokalitu, abychom tzv. dorazili všechny Poloniny. Před třemi roky jsme začali Poloninami na Ukrajině a letos koncem srpna jsme dokončili putování po Poloninách v polských Bieščadech. V Evropě již neexistuje mnoho krajů, které si zachovaly ráz „Divokého západu“. Bieščady jsou jedním z nich.
Přes počáteční nepřízeň počasí, kdy jsme první dva dny museli upravovat náš plán tras na tzv.“mokrou variantu“, jsme absolvovali v dalších dvou dnech nádherné výšlapy – výlety po hřebenovkách polských Polonin, kdy se nám ve všech směrech otevíraly panoramata přilehlých hor. Přirovnal bych toto pohoří k Velké Fatře na Slovensku, jen s tím rozdílem, že tady jsme viděli jen hory a zase jenom hory. Zdolali jsme nejvyšší vrchol zdejších hor – vrchol Tarnica, nemohli jsme vynechat vrchol Halicz ( známý  z písně Sarajevo od J.Nohavici ).
A jelikož jsme každý den nemohli vyrazit na túru skrz počasí, vzali jsme zavděk návštěvou města Sanok s nezapomenutelnou sochou Švejka a jeho hospůdky, rozsáhlého skanzenu lidové architektury. Někteří naši turisté si to zpříjemnili ještě   překonáním řeky San zavěšeni jízdou na laně přes řeku. V dalším dni, kdy nás trápilo počasí,  jsme vyrazili do rezervace Sine Wiry, známou svou divokostí s výskytem zubrů, bobrů, rysů, medvědů a kaskádovitými partiemi řeky Wetlina. Neopomněli jsme vyrazit i k jezeru Solina. Poslední den jsme si zpestřili 12 km vyjížďkou ve vláčku Bieščadské úzkokolejky po bývalé trase lesní železnice.
A proč ten nadpis „vyhoď si svého poláka od stolu, pokud se chceš najíst“? Ubytování na horské chatě Pod Honem bylo skromné a trochu stísněné – abychom se všichni mohli vměstnat do tzv. jídelny ( v noci noclehárny ), museli jsme vypoklonkovat všechny, kteří tam zrovna neměli co dělat.
Tímto zájezdem jsme završili putování po Poloninách a už plánujeme, kam vyrazíme příští rok. Budou to po delší době české hory ( Krkonoše ) nebo snad slovenské hory?
Slávek Koval