V sobotu 9. října 2021 bylo krásné počasí, bez přeháněk a skoro bez mráčků, tak jsme si se ségrou sbalili do batůžku svačinu, pití a šli jsme na autobusovou zastávku, tam na nás čekal dědeček s babičkou. Rodiče jsme tentokrát nechali doma.
Dojeli jsme do Nové Hradečné, kde nás autobus vysadil a my se společně vydali na pochod. Cestou jsme viděli sochu ve tvaru srdce, šli jsme po červené značce, podél které vedla Naučná stezka krajinou památného Bradla. Těžily se tam tři druhy kamenů – vápenec, křemen a žula. Vystoupili jsme na kamenitý vrchol, který nevznikl jen tak, místní pověst vypráví, že je dílem čerta, kterého na zem přivolal chudý tesař Jeroným. Chtěl být bohatý, aby dostal za ženu Barunku. Upsal čertovi svou duši, ale na oplátku po něm chtěl, aby mu za noc, než zakokrhá kohout, postavil hrad. Čert to ale nestihl a místo hradu je na tomto místě vrchol „Bradlo“, ze kterého je nádherný výhled do okolí. Na samém vršku je schránka na vzkazy, podepsali jsme se, aby další turisti věděli, že jsme tam taky byli. Dolů jsme sešli po modré značce, luční stezkou, až ke skalám „Tři kameny“, ve kterých se prý ukrývá zlatý, poklad. Po těchto kamenech jsme šplhali nahoru, bylo to velmi nebezpečné, ale nebáli jsme se. Zato babička se držela v povzdáli. Poklad jsme bohužel nenašli, ale viděli jsme dva horolezce, kteří šplhali nahoru, na nejvyšší kámen. Možná byl poklad schovaný zrovna tam, ale neměli jsme čas to zjišťovat, měli jsme před sebou ještě pár km. Cestou jsme potkávali dřevěné sochy – sovu, srnu a zmíněného čerta, asi čeká na tu duši, která by ho vykoupila. Došli jsme do Nedvězího, odtud autobus část turistů převezl do Brníčka do hospůdky, byl čas oběda, tak jsme si dali kofolu, smažák s hranolkami a kuřecí řízek. Dědeček s babičkou si dali pivo. Potom jsme šli na blízkou zříceninu hradu Brníčko, kde jsme vyběhali poslední zbytky sil a pokochali se pohledy do dalekého okolí, byl vidět Praděd. Výlety s babičkou a s dědečkem jsou naše nejoblíbenější a těšíme se na další. Ríša a Kača Bernatští